na Blog.cz

Chrup dospělé kočky se zpravidla skládá z třiceti zubů: po šesti řezácích a dvou špičácích nahoře i dole, z osmi stoliček nahoře a šesti dole. Koťata a mladé kočky mají 26 mléčných zubů, které se prořezávají zhruba ve věku dvou až tří týdnů, k výměně zubů dochází kolem půl roku.

Kočičí chrup je navíc stavěn i k usmrcení kořisti, k čemuž slouží právě mohutné a dlouhé špičáky.

Chrup všech masožravců je určen především k rozmělňování masa (kočky mají potřebu většího zastoupení masa ve své stravě než například psi), což má ovšem za následek to, že se v mezizubních prostorech ukládají zbytky kořisti, pevné kousky potravy, drobné úlomky kostí nebo nečistoty, které se "nabalí" např. na požíranou myš. Nejen přímé poranění tvrdými předměty, ale také rozkládající se organické zbytky pak vyvolávají záněty dásní a zubních krčků, což ve svém důsledku vede k vypadávání zubů a tím i k ohrožení kočky na životě.

Malé kotě začneme včas připravovat na to, že se čas od času budeme zabývat jeho zuby. Začneme tím, že kotěti občas přetřeme pysky, dásně a zoubky trochou speciální zubní pasty pro zvířata na vatovém tampónu, zatím jen proto, aby si přivyklo na její chuť. Zubní pastu můžeme nahradit slanou vodou. Když to bude kočka dobře snášet, vyměníme tyčinku za speciální zubní kartáček. I ten můžeme nahradit, a to prstem, obaleným kouskem mulu nebo hrubého plátna.
V období mezi 5. a 7. měsícem života, kdy dochází k postupné výměně dočasného chrupu za stálý, mají koťata bolestivě zduřelé dásně a špatně žerou. Proto jim dočasně potravu máčíme, meleme, nebo alespoň krájíme na co nejmenší kousky. Kotěti často tlamičku prohlížíme, abychom si včas všimli, pokud by některý mléčný zub uvízl v dásni; nový zub by pak vyrostl křivě. V případě pochyb zajdeme ke zvěrolékaři.

Zubní plak je podhoubím vyhledávaným všemi bakteriemi, které rády způsobují záněty. Navíc tento neodstraňovaný povlak vede k tvorbě zubního kamene, který pak i mechanicky narušuje dásně a zubní lůžko.
K omezování tvorby plaku a zubního kamene někdy postačí podávání tvrdé stravy (granulí, nikoliv kostí - na rozdíl od psa není kočičí chrup schopen kosti zpracovat!), ale ideální je, když alespoň jednou týdně kočce vyčistíme zuby. Čistíme při sevřených čelistech na zevních ploškách zubů, kam ústí slinné žlázy a kde jsou proto usazeniny největší. Při otevírání tlamy dáváme pozor, abychom kočce necuchali hmatové vousky.
Pokud už k usazení zubního kamene došlo, objednáme se na jeho odstranění u veterináře.

Pravdou je, že nejen nečištěný chrup, ale i problémy v oblasti hrtanu, mohou způsobit nechutenství, změnu zbarvení srsti v okolí tlamy nebo nápadné slinění - někdy i s příměsí krve, kterou pak lze nalézt i na tlapkách, kterými se kočka čistí.
Příčinou mohou být nejen bolestivé a zanícené dásně, zkažené nebo dokonce vypadávající zuby. Dalším důvodem může být i průvodní jev nebo následek kočičí rýmy, nespecifická leukóza (oslabení imunity), porucha funkce ledvin spojená s tvorbou vředů v tlamičce a hrtanu, nebo nedostatečná výživa s nedostatkem vitaminů a minerálů.
Také zesílený zápach z kočičí tlamy může být známkou nejen zánětu dásní, ale třeba toho, že kočka trpí nějakou nemocí vnitřních orgánů.

V tlamičce koček sídlí velké množství choroboplodných zárodků a původců nemocí. Proto poraní-li kočka zuby nás nebo naše děti, ať už při hře, nebo při vážně míněné obraně, necháme ranku raději odborně lékařsky ošetřit.

Při péči o chrup kočky bychom měli věnovat pozornost i kočičímu jazyku. Jazyk koček je velmi drsný, aby jí usnadnil příjem potravy i vlastní čištění. Přináší to však riziko, že se kočka obtížněji zbaví cizího předmětu, který v tlamičce uvízne, případně si o něj jazyk zraní. Poměrně častým poraněním je, že si při hře kočka omotá kolem jazyka nit. Jazyk v krátké době oteče natolik, že se kočka může udusit. Pokud tedy vidíme, že kočka provádí nezvyklé pohyby či grimasy, hned jí tlamku zkontrolujeme.

Původ Plemene : Van je velké jezero v horách jihovýchodního Turecka. Je to území ve výšce asi 1600 m.n.m. Do vesnice na břehu jezera dorazila v roce 1955 britská cestovatelka Laura Laushingtonová a našla tu neznámé plemeno kočky s dlouhou bílou srstí a odlišným zbarvením hlavy a ocasu. Dostala darem párek koťat, které si vzala domů. O čtyři roky později se vrátila pro další a představila chovatelům a milovníkům koček TURECKOU VAN. Roku 1982 se turecká Van dostala do USA, kde ji uznaly organizace CFA a TICA. FIFé tureckou Van uznala v roce 1971.

Vlastnosti : Typickou vlastností turecké van je bílá srst přerušená jen barevnými skvrnami na hlavě a pod ušima, rozdělený bílým pruhem, a huňatý barevný ocas, který může být tmavěji pruhovaný. Turecká van je střední velikosti, pevně stavěná. Samci jsou zvláště svalnatí na krku a na ramenou. Turecká kočka Van váží asi 3,5 - 8 kg. Nohy má středně dlouhé a tlapky malé a kulaté, hustě osrstěné. Srst je dlouhá, měkká a hedvábná. Při výraznějším pohybu se rozevírá. Měla za úkol v zimě izolovat před mrazem a v létě naopak před horkem. Také musela co nejrychleji usychat.

Standart plemene : Výstavní standarty vyžadují krátkou , klínovitou hlavu s dlouhým nosem a velkýma, vzpřímenýma ušima, posazenýma blízko k sobě a hustě osrstěnýma. Oči mají být velké a oválné. Nejčastěji mívají jantarovou nebo modrou barvu, mohou být i nestejné. Nosní zrcátko a polštářkx tlapek jsou růžové.

Tělo turecké Van má být dlouhé, svalnaté a robustní. Ocas je stejně dlouhý jako tělo, měl by být bohatě osrstěný.

Barva nesmí zasahovat pod úroveň očí.

Organizace FIFé zařazuje tureckou Van mezi polodlouhosrsté kočky. Jsou povoleny kombinace barev auburn (červená), krémové, černé, modré, želvovinové a modrokrémové s bílou. Britská GCCF dnes uznává pouze dvě barevné variety: krémovou a auburn.

Koťata tureckých Van jsou po narození poměrně vyspělá a bohatě osrstěná. Během tří týdnů jsou již plně samostatná. Svůj celkový vývoj však dokončují až za 3 - 5 let.

Péče o plemeno : V oblasti okolo jezera Van jsou velké rozdíly mezi zimními a letními teplotami, a proto turecká kočka Van v době letního línání ztrácí velké množství srsti. Je tedy nutné ji v tomto období pravidelně pročesávat. Po zbytek roku by se měla kartáčovat 2x - 3x týdně, aby se předešlo plstnatění srsti.

Majitelé popisují tureckou van jako laskavou, temperamentní a inteligentní kočku, která dává přednost vazbě na jednoho člověka. Na svou velikost má neobyčejnou chuť k jídlu.

Nemoci : Je velmi otužilá a ráda pobývá venku. Proto je vhodné ji chovat v domě s uzavřenou zahradou nebo jí zařídit jinou možnost výběhu. Turecká Van netrpí mnoha chorobami. Pouze u některých jedinců se vyskytuje nechutenství nebo naopak nadměrná žravost. Může se u nich vyskytovat geneticky podmíněná hluchota.

Orientační cena: 5.000,- Kč až 20.000,- Kč (Uvedená cena je obvyklá, špičkové výstavní kočky ale mohou stát daleko víc.)

Všechny bych Vás chtěla uvítat na blogu jen a jen o kočkách :-)